Extrudér, tedy zařízení, ve kterém extruze probíhá, je vlastně takový mlýnek na maso. Jenomže větší. Pečlivě vybrané suroviny (obiloviny) se ještě před vstupem do zařízení rovnoměrně navlhčí a promíchají. Takto připravený materiál vstupuje do extrudéru. Podobně jako v mlýnku na maso ho v našem případě dvojice šneků posouvá směrem k matrici (výstupnímu otvoru na konci) a při tom samozřejmě hněte. Díky intenzivnímu mechanickému namáhání se oproti mlýnku na maso zvyšuje tlak a také teplota postupně roste (na 100-120 °C). V obilovinách dochází k mazovatění škrobu. Tím se mění jejich textura a vzniká hmota podobná kaši. Je postupně tlačena až k výstupním otvorům matrice. Jakmile se octne venku na svobodě, působí na ni pouze atmosférický tlak, a tak se kaše „nafoukne“ a vznikne křehká pórovitá hmota, kterou můžete znát třeba v podobě křupek. Ty se při pokojové teplotě ochladí a dále rozemelou na potřebnou granulaci, aby při opětovné přípravě byla textura kaše příjemná.

Hovoříme o teplotě max. 120 °C, a to po dobu několika sekund. Během tohoto procesu se denaturují bílkoviny a mazovatí škroby, složité molekuly tedy mění svoje struktury a stávají se stravitelné. Proto se vlastně potraviny tepelně upravují. Díky této úpravě už se mohou při přípravě pouze nechat nabobtnat nikoli vařit.

Obiloviny obecně jsou přirozeným zdrojem vitamínů skupiny B a vitamínu E. Vit. E patří mezi látky teplotně poměrně stálé. Z vitamínů B je nejcitlivější vit. B1. Samozřejmě dochází k jeho ztrátám i při extruzi (píše se asi o 30 %). Ale pro srovnání při vaření dochází ke ztrátám až 75 %, záleží na délce, a při smažení asi 35%. U ostatních vit. B je ztráta menší. Při extruzi také nedochází k vyluhování cenných minerálních látek do vody. Krátké zahřátí (v řádu sekund) tedy nezpůsobuje příliš velké ztráty, ale zároveň je dostatečné pro vyloučení výskytu všech nežádoucích mikroorganismů. Tím, že se zároveň sníží obsah vody, výrobek zůstává trvanlivým i bez použití konzervačních prostředků.